Vstáváme brzo, balíme, platíme za celý pobyt v guesthousu včetně večeří a internetu (všechno se psalo na účet – room B4:-), sedáme znovu na ten rozhrkaný tuk-tuk a vyrážíme na autobusové nádraží. Samozřejmě mnohem kratší cestou, než se nás snažil přesvědčit první tuk-tukář sem. Původně jsme chtěli jet autobusem do Chiang Mai v 9:30, ale po výstupu nás hned lifrovali k pokladně, kde jsme zaplatili lístky a nasedli na bud o hodinu dřív - měl jet v 8:40, ale v 8:30 už jsme se rozjeli, což podle mě od řidiče nebylo hezké. Vyjeli jsme na dlouhou, 6-hodinovou cestu do Chiang Mai, druhého největšího thajského města. Krajina pokračovala ve stylu rýžových políček, ale smnohem více stromy, hájky a sady. Projížděli jsme i několika většími městy, jako třeba slony proslavený Lampang, aleto bylo vždycky o nervy, přeci jen stání v kolonách není příliš zábavné. Cestu jsem já většinou prospala a Petík pečlivě studovat průvodce, abychom věděli, 1) co podniknout v Chiang Mai a 2) kam potom dál. Jo, ještě jsem zapomnělazmínit, že autobus byl klimatizovaý a osazený většinou guávami – tedy farangy – tedy cizinci (cizincům říkají Tajci farangové, což v jejich řeči jinak znamená guáva – zelené tvrdé ovoce, podobné jablku:-)
Kolem druhé hodiny jsme skutečně zastavili na velkém nádraží. Rychle jsme ukořistili batohy a utekli všem nahaněčům a tuk-tukářům. Naštěstí ti thajští se dají odbýt celkem v klidu. Statečně jsme se vydali hledat podle průvodce stanici autobusové linky číslo 4. Asi po čtvrt hodině jsme jí našli. Asi po 10 minutách čekání jsme se radši zeptala opodál stojících prodejců, jestli tu ten autobus vůbec jezdí, protože v průvodci uváděný interval byl dávno fuč. Dozvěděla jsem se samozřejmě, že nejezdí. V tu chvíli se tam odnkud vzal šíleně čiperný stařík, navíc plynně mluvící anglicky. Zastavil pro nás několik červených dodávek (jezdily tu i žluté a tuk-tuky – zase normální tříkolky), zjišťoval, jestli jedou do centra a kolik to bude stát. Za chviličku jsme se dočkali a stálo nás to jenom 40B (dohromady). Byl to super dědula:-) Řidič nás ale neodvezl až k bráně Tha Pae, ale jenom do té ulice, což jsme samozřejmě poznali až za několik minut pochodu. Jakmile jsme se zorientovali, našli jsme podle průvodce hotýlek a ubytovali se – jmenoval se Nice Apartment a za 250B na noc (cena při platbě více nocí najednou, za jednu by to prý bylo 280B) jsme měli 3-lůžkáč (jiný nebyl volný) s koupelnou, klimatizací, ledničkou, televizí a „sušárnou“ (malá místnůstka se sušákem na prádlo). Paráda. Při registraci jsme teda vyplňovali oba formluláře pomalu jak na hranicích a nechávali ještě 300B jako zálohu na klíč, ale slečna, která nás obsluhovala byla hrozně milá.
Chvíli jsme si užívali klimošky na pokoji, ale pak se šupem vydali do města, abychom dneska ještě něco stihli vidět. Nejdřív jsme si dali ovocný shake:-) Pak ale hned zamířili jsme do hlavního chrámu – Wat Phra Singh. Celý areál je nádherný, několik viharnů (svatyní) s krásnými Buddhy i další výzdobou, velké čedí, před kterým se modlilo a pálilo vonné tyčinky několik lidí, mezi tím vším chodníčky, a na rostoucích bambusech nápisy s radami do života. Krása. Cestou z watu jsme se koukali po nabídkách cestovních „operátorů“ na různé treky, rádi bychom něco takového absolvovali a právě Chiang Mai je ideáním výchozím bodem. U jedné společnosti jsme našli nabídku na výlet s projížďkou na slonech, pochodem džunglí k vodopádu + koupačkou, sjezdem řeky na raftu, plavbou na bambusových vorech a návštěvou vesnice horského kmene. I podmínky zněly docela zajímavě, tak jsme si vzali vizitku a že se kdyžtak ozveme. Musíme to ještě promyslet.
Zatím jsme se vydali na night market, těšíce se na hody s nějakými místními specialitami. První, co jsme ale všude viděli, byly hadry, hadry a hadry. Ovšem nádherné!!! Ráj pro všechny ženský a peklo pro peněženky jejich mužských! Ani já jsem neodolala, i když to bylo částečně omylem. Měli tu krásné zavinovací kalhoty vyšívané hedvábím (jehož výroby je Chiang Mai centrem), které jsem si vyhlídla už v Bangkoku na Khao San – měli je tam za 290B (aspoň si to myslim). Na můj dotaz chlapík na trhu odpověděl, že on je má za 150B – respektive to jsem mu rozuměla já a nadšeně jsem si je začala zkoušet, ale pak jsme zjistili, že jsme si špatně rozuměli a on chce 550B!! No a už to jelo.....sice se nepovažuju za nijak zdatného smlouvače, ale myslím, že výsledná cena 300B je docela úspěch, ně?:-) O kus dál se mě další prodejce pokoušel přesvědčit, ať si je koupím za 700B, tak jsem ho chudáka s poloviční pořizovací cenou trochu setřela:-)
Časem se nám mezi miliony stánků s oblečením a suvenýry podařilo najít i „jídelní část“ trhu. Zakotvili jsme v jedné z mnoha rybích restaurací a naobjednali si – grilovanou rybu, míchanou zeleninu (2x), krevetovou omeletu a neplánovaně k tomu byla i rýže. Konečně jsme měli taky jednou obložený stůl. Jenomže, všechno bylo hrozně neslané, v rybě po česneku, na kterém měla být, ani památky, to samé krevetí omeleta neviděla nic mořského ani z rychlíku. Zelenina byla teplá, ochucená, bylo jí hodně, ale asi byla trochu dražší. No prostě narvali jsme se k prasknutí, i když chuťově bychom si to představovali malinko jinak, ale účet 440B nás trošku zaskočil a pořád jsme se nějak nemohli dopočítat. To jsme se zase jednou rozšoupli. Vzali jsme to v pohodě, jenom nám nějak přišlo, že všude kolem si pochutnávali na grilovaných krabech a nádherně vypadajících jídlech, jenom my jsme zas zaplatili majlant za obyčejná jídla. Tak příště lépe a hlavně jinde, tady jsme si moc nerozumněli s obsluhujícím dědulou, co vypadal jak použitý čínský rybář:-)
Cestou z centra jsme si ještě v 7-11 nakoupili zásoby pití do ledničky a pak už hurá do klimatizovaného pokojíčku a ke kresleným seriálům:-)