Ráno v poklidu vstáváme a balíme, do 11 hodin – check-outu ale máme co dělat. Dobalujeme na terásce, kde také přes oběd zakotvujeme a plánujeme další postup. Před 11 Petík odjíždí vrátit motorku. Na oběd se vydáváme do města, směrem k nádraží a různými uličkami se nakonec dostáváme na trh, kde jsme byli večer. Jediná ulice tu nevypadá stejně:-) Dáváme si smažené kuře a na cestu kupujeme půlku melouna, pomelo (vyloupané z kůry za 20B) a zvláštní, hrubé, hnědé plody, které chutnají trochu jako hruška, podle chytrého papírku v hotelu se dozvídáme, že to je sapodilla, a od slečny „hoteliérky“, že ještě není zralá a dobrá k jídlu:-) Před 4 se definitivně loučíme a odcházíme směr nádraží, na hlavní třídě z města chytáme songthaew a za 60B se necháváme na nádraží odvézt. Náš vlak už stojí na kolejích připraven, tak si najdeme svoje místečka a Petík jde ještě do nedalekého 7-11 nakoupit jídlo a pití na dlouhou cestu do Bangkoku. Spací vagon je docela zajímavý, v jednotlivých „odděleních“ jsou vždy na každé straně proti sobě dolní a horní lůžko. Jede s náma velká skupina Holanďanů (to jejich chrochtání slyšitelné v celém vlaku poznáváme neomylně:-), která zabírá skoro celý vagon. Vyjíždíme jak jinak, než dříve:-)
Dokud je světlo, tak se koukáme po krásné krajině, brzy ale zapadá sluníčko, a tak vytahujem poznámky, časopisy a průvodce, čteme a píšeme zhruba do půlnoci. Rozestláno je od šikovné stewardky zhruba od 7 hodin, kdy se první lidi začali ukládat. Poležení v horním patře je príma, jenom nám trochu vadí, že batohy musíme nechat zastrčené dole pod sedačkami, kde o nich nemáme přehled a navíc je tam špína (což mě docela překvapilo, protože jinak zatím bylo všude vypulírováno, i když to tak na první pohled třeba nevypadalo). Záchody jsou taky suprově čisté a skoro nesmrdí, v našem vagonu jsou sice jen na jedné straně, ale zato jeden evropský a jeden thajský. Před nimi jsou také dvě velká umyvadla s vodou tekoucí silným proudem. Paráda:-)
Kolem půlnoci už to kolem nás všude oddychuje (někde trochu víc nahlas:-), tak sklízíme, zatahujem záclonky a taky se ponořujem do drncavého spánku. Postele jsou pohodlné, jediné, co mě během noci několikrát vzbudí, je zima – klimoška jede hodně a deka na přikrytí není moc silná. Přežít se to ale dá a nakonec jsme oba vyspaní úplně nádherně.


Probouzíme se asi v 7, kolem už to docela žije. Thajka s divným synem pod námi vypadají, že už si chtějí sednout, tak se dekujem a necháváme stewardku zastlat. Po chvíli váhání se rozhoduji a poprvé od příletu vytahuju mikinu, potom i nohavice a kalhoty, ta klimatizace tu je fakt neuvěřitelná. Podle GPSky zjišťujeme, že máme asi dost skluz, protože ještě nejsme ani v Ayutthaye. Aby toho nebylo málo, tak se jenom hodinu a půl táhneme přes Bangkok, pořád někde stojíme nebo popojíždíme krokem:-( Už nás to fakt nebaví, přijíždíme s více než 2-hodinovým zpožděním a o 10 minut nám ujíždí vlak na jih. To je větší problém. Chvíli se usadíme v (příjemně!) klimatizované nádražní hale, kde se pohybuje spousta „asistentů“, kteří radí turistům ohledně vlaků. Od jednoho z nich se mi povede získat jízdní řád i s cenama, tak potom několikrát pendluju mezi informacema (resp. pokladnama, ale vždycky mě pošlou jinam a jsou dost nepříjemní) a Petíkem, dozvím se, že další vlak na jih jede ve 13:00, ale už je full (pokladní mi to sdělil s takovým obličejem, že mám pocit, že se mě prostě jenom chtěl zbavit – poprvé a naposledy v Thajsku!) a další, ve 14:45 má sice volnou 2. třídu s klimoškou, ale na rozdíl od ceníku na řádu (480B) stojí údajně 680B, což se nám platit nechce a je to dost pozdě. Rozhodujeme se tedy pokusit se přesunout na autobusové nádraží a zkusit štěstí tam. Jižní terminál (Southern bus terminal) je v úplně jiné části města, ale my se jím už celkem zkušeně probíráme. Nejdřív jsme zamířili do přístavu, počkali si chvíli na loď a ze stanice N4 se během asi 20-ti minut přesunuli do stanice N12:-) Stálo nás to dohromady 34B. Zatím jsme vše zvládli v podstatě podle průvodce, s mírnou pomocí místních, protože najít zapadlé přístaviště byl trošku problém. Podle průvodce jsme tedy pokračovali i dál, a sice ke stanici autobusů na Thanon Pinklao. I tu jsme našli. Na náš první dotaz, jakýže autobus jede na jižní terminál, nám milá slečna ukázala, že ten, co právě odjíždí – což byla 511 a to odpovídalo i informaci z průvodce. Počkali jsme si na ní, i když podle mě tam minimálně ještě 556 jezdila. Každopádně 511 byla jistota a taky nás na terminál asi po čtvrt hodině čekání a půlhodině jízdy dovezla.
Autobusový terminál je moderní „město ve městě“. Chvíli nám trvalo, než jsme se vůbec dostali do centrální haly, ale každý druhý Thajec nás hned navigoval. Tam jsme nejdřív dokoupili zásoby v 7-11, pak jsme zkusili hotdog v místním fastfoodu (docela dobrý párek, ale houska nám zase přišla nasládlá), došli si na pěkný záchod a konečně uspěli i s naskenováním fotek z treku v Chiang Mai (pro případ, že bychom je nedovezli, jsme si je chtěli nechat naskenovat a uložit na fleshku – v Chiang Mai chtěli 60B za každou fotku, tady jsme se domluvili na 50B za všechny). Zvolna jsme se pak přesunuli k našemu autobusu a za chvíli se jelo do Ranongu, městečka na pobřeží Andamanského moře.
Jízda to byla na celé odpoledne, ale stála za to – krajina se postupně změnila v džungli, později, když už jsme se přiblížili moři, jsme ho občas i zahlédli mezi mohutnými kopci a skalami. Většina domečků, které jsme po cestě potkávali, byla nově postavená, neboť tuto oblast úplně spláchla tsunami v roce 2004.
Do Ranongu jsme dorazili kolem 10-té večer a všude bylo mrtvo. Hlavně kolem nádraží, které je dost odřízlé. Když jsme přešli most přes řeku, potkávali jsme už lidí víc, sem tam i ještě nějaký funkční stánek. Došli jsme podle průvodce na hlavní ulici s hotely a ubytovali se hned v prvním, který jsme našli – hotel Asia. Na recepci seděl kromě několika dalších Thajců i drsný, hodně tmavý rastfarián s dredama do půli zad (usoudili jsme, že bude nějak spřízněn buď s Barmou, nebo Malajsií, jejich hranice jsou odtud nedaleko), který se nám věnoval. Mimochodem právě kvůli blízkosti barmské hranice nás i několikrát v autobusu kontrolovali vojáci (nejsem si ale jistá, že jedno projití autobusu by odhalilo něco nekalého – jedině, že by měli vojáci nějaký specielně vyvinutý smysl na pašeráky, kterých se tu údajně pohybuje hodně). Nás si ale nikdy moc nevšímali.
No, abychom se dostali dále....Hotel Asia byl fakt velký, sem tam se našli i další hosté. Pokoj jsme měli prostorný (asi největší, co jsme vůbec v Thajsku měli), s pár kusy nábytku (postel, noční stolky, „botník“ s věšákem, stolek se zrcadlem a ještě malá skřínka a pořád zbývalo spousta místa pro pohyb), trochu horší koupelnou (ale taky jsme si nakonec tu sprchu dali) a televizí, kterou jsme hned vypojili, abychom mohli nabíjet naše věci. Venku už se stejně nikde nic nedělo, tak jsme po dvoudenním maratonu přejezdů zalehli (spaní ve vlaku bylo sice prima, ale stejně nám připadalo, že potom pokračuje stejný den:-)