slon Ozdravný pobyt v Sukhotaji
......aneb jak jsme překonávali první zdravotní problémy, co je to historický park a jak se dá bydlet mezi bažinami
Odesláno: 10.11.2008, 05:02:03 | Napsal(a): Anča | Místo: Ko Pha Yam
Naše postřehy - choroby cestovatele
Právě zde bych se chtěla zmínit o různých zdravotních nástrahách cestovatele v Thajsku. Nechci zde povídat o klasických hrozících nemocech jako žloutenka, tyfus, trochu té malárie, atd, co si každý najde na spoustě jiných míst, ale spíš zkusím popsat potíže, které opravdu postihly nás. Nejde o žádné katastrofální události, přesto nám dokázali určitou část pobytu aspoň malinko znepříjemnit (jestli teda to v Thajskuvůbec jde, protože jinak jsme nadšení z každé banality).
1)Dehydratace, možnost úpalu - ačkoli v Thajsku není takové to suché vedro, jako třeba ve Středomoří, sluníčko zde pálí opravdu hodně a ve vlhkém podnebí se člověk potí neuvěřitelně. Je třeba proto dodržovat pitný režim. V nabídce obchodů jsou hlavně půllitrové plastové lahve nejrůznějších ochucených čajů, které jsme si oblíbili. Dají se sehnat i větší balení coly, fanty, atd., ale to má cenu jenom při velké žízni nebo když máte k dispozici ledničku. V obchodech 7-11 je taky prodává točená cola/fanta/ice tea/ledová káva, které si člověk sám natočí z automatu do kelímku. Třetinka coly stojí 10B (5Kč), ice tea 14B (7Kč). No a když už jsme ze všech těch jejich výmyslů přeslazení (což se stává často), koupíme si flašku vody - prodávají malé i velké.
2) přejedení, přejedení thajským jídlem - to první hrozí téměř permanentně, protože thajská kuchyně i nabídka pouličních stánků je neuvěřitelně lákavá. Přejedení thajským jídlem v podstatě moc nehrozí, nás přešla chuť na nudle když nám nebylo dobře, ale tak jsme holt jedli jídla s rýží a teď už si zas klidně dáme i ty nudle:-)
3) štípance - jelikož Thajsko je země v podstatě vybudovaná v bažinách, není o komáry a podobnou havěť nouze, i když hlavně ve městech to není zas tak žhavé, jak nás všichni strašili. Dokonce i u řeky Kwai se dalo večer sedět na verandě bez repelentu a přežiii jsme to:-) Jinak český repelent (máme off ve spreji) celkem zabírá, Thajci používají hlavně zápalné spirály, které čadí a smrdí podobně jako naše hmyzodpuzující svíčky.
4) alergie - jelikož je tady spousta neznámého jídla, hmyzu, kytek, no prostě všeho, je pravděpodobné, že se ukáže nějaká alergická reakce, i když jinak ničím podobným netrpíte. Já třeba jsem se celá osypala (ruce a nohy), vůbec nevím po čem, ale vzala jsem si jeden Zodac a do rána to bylo OK:-)
5) "úrazy z hlouposti" - tam bych asi zařadila všechno, co si člověk způsobí sám, samozřejmě aniž by se snažil. Asi se nevyhnete různým odřeninám, škrábancům, já třeba jsem si odrazila patu (asi tím, že chodím jenom v sandálech, i když jsou hodně silné a na každý větší pochod jsem měla trekové boty), pár dní mě bolela, pak to přešlo. Abych tady nebyla za nešiku jenom já, tak PEtík si třeba odřel ruku o betonovou zídku, když na mě chtěl vybafnout v koupelně:-)
6) namožené svaly - můžou vzniknout podle mě hlavně při různých extra aktivitách - šplhání, bungee, nebo taky pádlování na mořském kajaku:-) Taky by se sem dala zařadit různá zkroucená záda, přeležené krky a podobně při delším cestování autobusem neboněkdy i vlakem.

To by bylo z toho, co se stalo nám, asi vše, snad nác nic horšího nepotká a snad si ani sebou nepřivezem žádné černé pasažéry:-)
Wat Mahathat ve Staré Sukhotaji
V noci měl Petík záchvat zimnice, ráno ho bolela hlava a měl nějakou celkovou slabost. Zhodnotili jsme to jako úpal a naordinovali na dnešek po týdenním cestování odpočinek. Došla jsem akorát na hlavní ulici do 7-11 pro pití a jinak jsme se celý den váleli, četli si časopisy a doháněli resty v zápisech a třídění fotek. Velkou část dne jsme prostě prospali.
K večeru Petíkovi trochu otrnulo, tak jsme se vydali na night market, že dáme něco k večeři, ale než jsme stihli celý trh omrknout, bylo zas Petíkovi zle a vrátili jsme se. Po odpočinku v pokoji a neúspěchu na trhu jsme šli zkusit večeři zase do naší restauračky – Petík si dal jenom polívku, ale udělali mu jí s tlustými nudlemi, což jí dost zkazilo, a já jsem zkusila rýži se zeleninou, která byla dobrá a ještě lepší banánový shake.
Večer jsme pokračovali v odpočinku, trochu nevolno začalo být mně, ale řekla jsem si, že to je přejedení a dál to neřešila.



Při vstávání se cítíme celkem OK, tak balíme a vyrážíme na odloženou prohlídku historického parku ve starém městě Sukhotaje. Na hlavní třídě nasedáme na songthaew, jedeme asi půlhoďky a mně se začíná ozývat žaludek – moc se mu to nelíbí. Ve starém městě nás dodávka vyhazuje přímo před půjčovnou kol, tak neváháme, bereme dva kousky s pohodlnými sedačkami a vyrážíme.
Historický park v Sukhotaji je rozsáhlý komplex ruin chrámů a paláců z červených cihel, mezi nimi je spousta jezírek a rybníčků, to vše ohraničeno hradbami ve tvaru čtverce. Jinak je potom hodně pozůstatků chrámů mimo hradby, jakoby „za městem“, přitom ale na území, které normálně patří Sukhotaji.
U vchodu jsme si koupili lístky „total“ za 150B + 10B za kolo (cena na osobu), jinak se platí na jednotlivé chrámy zvlášť a vychází to nepatrně hůř. Prohlédli jsme si nejprve hlavní a největší chrám Wat Mahathat s krásně zdobeným čedí, ve kterém je údajně uložena Buddhova hrudní kost. Potom jsme se projeli kolem jezírka, na kterém už se připravovaly velké dekorace ve tvaru leknínů na blížící se svátek Loi Krathong a za mostem si obešli menší Wat Sa Si. Dále jsme zavítali před sochu krále Ramkhamhaenga, která byla podle ozdob a darů uctívána minimálně stejně jako všechny okolní sochy Buddhů. Po jejím prohlédnutí jsme ještě zajeli k trochu odstrčenému, ale o to klidnějšímu Wat Si Sawai se třemi úchvatnými prangy. Během ježdění po parku jsme samozřejmě míjeli i spoustu dalších, menších zbytků chrámů, které ale nebylo nutné (nebo ani možné) procházet, jak byly malé, proto je ani nebudu zmiňovat.
Když jsme měli dojem, že všechno důležité v parku jsme viděli, vyjeli jsme jednou z bran v hradbách do západní části města. Přitom to byl dokonalý venkov:-) Políčka, krávy, sem tam stavení, občas do toho nějaké pozůstatky chrámů. Udělali jsme si kolem nich asi 3km okružní jízdu, pak se na chvíli vrátili k hradbám a ještě přejeli do severní části, kde jsme se došli podívat na Wat Si Chum s obrovitým sedíícím Buddhou. Na parkovišti před chrámem jsme si pak od pojízdného zmrzlináře koupili nanuka a Petík i druhé kolo, protože mu hrozně chutnala a už jsme zase byli nějací přehřátí.
Odsud už jsme se pak přes ruiny Wat Phra Phai Luang, kde jsme v rozmáčené trávě viděli poťapávat kraba, vrátili do centrální části, už zkušeně jí profrčeli, kola vrátili do půjčovny a zanedlouho už se vezli songthaewem zpět do naší New City, i když tentokrát jsme to vzali se zajížďkou na autobusák-)
V 7-11 jsme si koupili pití (já jenom vodu, není mi dobře celý den) a odbelhali se do guesthousu. Odpoledne jsme se rozhodli relaxovat, natáhli jsme tedy plavky a pořádně prázdninově se rozvalili u bazénu, o kterém jsme sice věděli, ale nějak ho ještě nevyužili. Kombinace koupání a opalování na lehátku byla pravým balzámem na naše unavená těla. V bazénu jsme chvílemi blbli s malým, místním klučinou, který si Petíka vybral za oběť svých hrátek. No bylo nám prostě báječně, na rozdíl od večera, kdy se na nás projevilo válení na odpoledním sluníčku (nebyli jsme spálení, ale spíš takoví přehřátí). Na chvíli jsme vytuhli, pak si zašli na lehkou večeři (zeleninový a kuřecí salát) a vyzkoušeli místní formu internetu – za 50B si člověk koupí kartu s přístupovým jménem a heslem, které zadá na stránkách poskytovatele, a pak dvě a čtvrt hodiny surfuje. Nějak nám to ale pořád padalo. Večer jsme ještě trochu pobalili, abychom toho ráno neměli tolik, a šli spát, doufajíc, že zítra už se probudíme oba úplně fit a vyléčení ze všech neduhů.
Tento článek byl celkem přečten: 3615x
Tiskni Tisk zápisku
Počet komentářů: 23   vypsat vše | napsat nový
© 2008 glumik | XHTML 1.0 Strict | CSS 2.0 | Stránky jsou optimalizovány pro rozlišení větší jak 1000px