Podle průvodce a okolní nabídky jsme si na dnešek naplánovali výlet do národního parku Erawan, který leží od Kanchanaburi cca 60km a je známý především díky svým sedmi vodopádům. Vstali jsme rozumně, zabalili pár věcí do batůžku a vyrazili do centra. Po večerním trhu jako kdyby se země slehla. Minuli jsme velký válečný hřbitov a kousek za ním nás nabral songthaew, což je takový otevřený minibusík, se dvěma lavicemi proti sobě. Celá jízda nás stála dohromady 20B. Na nádraží stačí říct, kam jedete a už jste hbitě odnavigováni k příslušému autobusu.Tenhle vyadal docela nově a obsazen byl skoro jenom bělochy. Cesta nás vyšla na 55B každého, táhli jsme se 60 km asi dvě hodiny a bylo to dost úmorné. Navíc jsme měli hlad, protože ráno trh nebyl a nikde jinde se nedalo nic normálního koupit. Při vjezdu do NP jsme si ještě museli koupit lístky za 200B (každý), autobus ás pak vyhodil přímo na parkovišti u vchodu na stezku. Komerce šílená! Aspoň jsme si ale u stánku koupili pití, abychom někde nepošli v pralese.
Parkem vede pro návštěvníky dobrá cesta, většinou přírodní, jen ušlapaná, na exponovanějších místech se jí trošku pomohlo (betonové schody, dřevěné žebříky, mosty). Cesta stále kopíruje řeku stékající z hor a vodopády na ní, jednotlivé stupně (=vodopády, celkem je jich 7) jsou popsány cedulí a na stezce jsou občas i ukazatele. Výstup až k poslednímu vodopádu je už celkem náročný, cesta se často ztrácí ve změti jezírek a potůčků, byli jsme rádi za goretexové boty, většina lidí tu ale chodí bosa nebo v žabkách. Navíc vzduch je stále teplejší a vlhčí, takže jakákoli fyzická námaha se na nás podepisuje mnohem silněji (teda na mně určitě). Ovšem ta podívaná za to rozhodně stojí. Průzračně čistá voda, valící se nebo naopak jen lehce zurčící tropickým pralesem, tyrkysově modré tůňky svádící ke koupání a roztodivné stromy a keře všude kolem. Nááádhera!!! Aby to měli návštěvníci ještě veselejší, tak v dolní části parku žije ve stromech tlupa makaků:-) Každopádně výlet fantastický, výstup nám s četnými zastávkami trval asi 2,5 hodiny, sestup potom asi hodinu. Bohužel jsme si zapomněli vzít plavky, takže s nějakým velkým koupáním jsme nemohli počítat. Petík se potom aspoň cestou zpět chtěl v trenkách vycachtat, ale sešlo ztoho z několika současných důvodů:
1)jakmile ponořil nohu do vody, ďobla ho rybička; jakmile tam ponoři druhou, ďobla ho druhá
2)když jsem poodešla od věcí, abych Petíka vyfotila, vopice jedna drzá nám prohrabala věci – naštěstí si odnesla jenom prázdný igeliťák. Když ho pak upustila do vody, ryby se proměnily v dravé piraně a pytlík během pár vteřin úplně rozcupovaly. Ještěže to neviděl o pár metrů dál stojící Petík, po kotníky ve vodě
3)během 5 minut se strhla bouřka

Asi půl hodiny jsme si poseděli pod přístřeškem, kde – jak jsme si teprve teď všimli – se nechávalo jídlo a pití, protože dále do parku nebylo povolené. To je taky nápad vyhnat lidi do pralesa, do 2-hodinového stoupání bez jakéhokoli doplnění enegie!!!V klidu, když přešel největší déšť, jsme se vrátili na parkoviště, koupili si ještě pití a brambůrkya těšili se na večení trh.
Po necelých 2 hodinách drkotání autobusem jsme se nechali vyhodit přímo u trhu a rovnou si nakoupili večeři. Bylo tady něco úplně jiného než včera:-) Poprvé jsme vyzkoušeli polívku a tak nám zachutnala, že jí od té doby jíme všude.

První chod se tedy povedl a co dále? Tentokrát jsme vynechali steak (nebyl tu), zato jsme neodolali nádherným sushi několika druhů (kousek za 5B, tedy 2,50Kč, k nim pytlíček sójovky a pytlíček wasabi), Petík si dal grilovanou sépii, jako pořádnou večeři jsme siodnesli pytel rýže a v druhém pytlíku masovou směs, kdyby to snad bylo málo, zajíme to smaženými kuřecími stehny v těstíčku a jako sladkou tečku čerstvý ananas. Všechno jsme to samozřejmě spořádali na terase, za svitu dohasínajícího sluce nad řekou.