slon První výlet na motorce
...aneb jak poznáváme thajský provoz jako jeho účastníci a jak to vypadá kolem Chiang Mai
Odesláno: 22.11.2008, 13:21:54 | Napsal(a): Anča | Místo: Praha
Půjčování dopravních prostředků
Už před odjezdem nám všichni, kdo měli to štěstí se do Thajska již podívat, doporučovali, abychom si půjčovali motorku a objevovali na ní tuto zemi. Jelikož ani já ani Petík jsme neměli s motorkou žádné zkušenosti, odhodlávali jsme se docela dlouho a několikrát podnikli výlet na kole (jednou za město – Kanchanaburi, dvakrát po památkách ve městě, které by bylo hrozně náročné obejít pěšky – Ayutthaya a Sukhotai). Tam s půjčením nebyl nikdy problém, akorát horská kola jsou trochu nedostatkové zboží. Jinak cena se pohybuje většinou mezi 100 a 200B, podle lokality a kvality, a ke kolu dostanete řetěz se zámečkem. Vrací se buď do večera, nebo do 24 hodin.
Motorky jsou snad hlavním thajským dopravním prostředkem a jsou dva druhy – řadicí a automatické. V půjčovnách mívají (naštěstí) obojí. Moc neřeší, jestli s tím člověk umí zacházet a jestli na to má řidičák (u nás v obou případech NE, aspoň ze začátku), řízení ale ochotně vysvětlí a nechají vás si to vyzkoušet. Na půjčení motorky už se sepisuje smlouva, ve které je také řečeno, jestli je v ceně i povinné ručení, případně jak se řeší další možné případy. Oficiální půjčovny mají vždy povinné ručení v ceně a někde je možnost si připlatit (my 50B) pojištění na škodu cizím zaviněním a krádež. Člověk dostane helmu (nebo dvě) a opět řetěz se zámečkem:-) Ceny motorek (malých), jak jsme je poznali my, bývají mezi 100 a 300B na 24 hodin.
Ve větších půjčovnách jsou v nabídce i auta, ale při cenách a užitečnosti motorek nám přišla předražená. Zajímavé mi přišlo, že za normální osobní auto (typem nemohu sloužit, to si už vůbec nepamatuju) chtěli kolem 1500B, kdežto džíp byl za 700B. Škoda, že byl zrovna v servisu, jinak bychom ho možná nakonec vyzkoušeli, už pro tu srandu:-)
První zkouška motorky
Ráno si po namáhavém včerejšku trochu přispáváme, takže když se jdeme kolem 10 zeptat hned naproti hotelu do půjčovny motorek, mají už jenom jednu. Je to větší – řadící, pán nám sice ovládání ochotně vysvětlí, ale je to moc neznámých věcí najednou a je nám doporučena automatická motorka:-) Jdeme to tedy zkusit na hlavní ulici, kde je sice půjčení na 24 hodin za 200B (u nás to bylo za 100B), ale ukážou nám, jak se zachází s automatem (automatické řazení, člověk jenom řídí, zrychluje, brzdí, bliká a troubí) a nechají to Petíka vyzkoušet na volném parkovišti, kde se dočká uznalého He´s OK:-) Sepisujeme tedy „smlouvu“, bereme si za 50B ještě pojištění pro případ krádeže a proti poškození (mimo povinné ručení, to je v ceně půjčovného), dostáváme řetěz na zámeček, dvě „minometnické“ helmy, klíčky a instruktáž o tankování. Jo a taky nám milá slečna zakreslí do mapy, jak se dostat k benzínce a jak potom ven z města. Naštěstí to není až tak složité, a pravidla ježdění po thajských silnicích taky začneme brzy ovládat, takže v pohodě natankujem, vymotáme se z města a frčíme na Doi Suthep, kopec nad městem s několika vyhlídkami na celé Chiang Mai a hlavně s krásným watem skoro nahoře (úplně nahoře je ještě letní sídlo královské rodiny, v jejich nepřítomnosti také přístupné, ale na tom jsme nic moc zajímavého neshledali). Kupujem snídani v 7-11 (a tím objevujeme pro další stravování “pizzu“ - sladký koláček obložený pizzovou náplní, různé druhy – s krabím masem, s párkem, hawai), míjíme ZOO a funíme serpentýnami do kopce. Nejdřív zastavujeme u vodopádu, ale jenom na chvíli - je šílené vedro a když se jede, tak to aspoň fouká:-) Další zastávka je na větším odpočívadle, odkud je parádní výhled na Chiang Mai. Na jednom místě hoří něco velkého, asi nějaké sklady, a černý dým se valí nad celým městem tak, jak jej unáší vítr. Taky ochutnáváme od zmrzlináře výbornou thajskou zmrzku, ta nejtypičtější je vanilkovo-kokosová a často posypaná a politá dalšími dobrůtkami, tady jsme si řekli o buráčky. Po prvním ochutnání bylo jasné, že cestou zpět se tu zastavujeme znova:-)
Před polednem jsme se vyškrábali k Doi Suthep, našli místo na zaparkování a vyrazili na prohlídku. Objekt chrámu se po cestě pozná snadno – silnice se rozšiřuje, aby bylo více prostoru pro stánkaře se suvenýry i nějakým tím občerstvením. Chrám samotný potom stojí nad dlouhou řadou schodů, kdo ale chce, může se svézt výtahem. My šli pěšky a byl to záhul:-) Vstup do chrámu stojí cizince 30B, pro pohyb v ústřední části, kolem pozlaceného čedí a spousty Buddhů v nejrůznějších pozicích, je nutné se zout a oblečení mít alespoň po kolena (krásné sukně se dají půjčit, takže jsem ani nevytahovala připínací nohavice, protože jsem chtěla radši sukýnku:-) Přebytečné krámy (jako batoh nebo helmy) lze nechat v zamykacích skřínkách (zadarmo). Chrám je parádní, opět je z něj nádherná vyhlídka na město, ale zároveň je hodně navštěvovaný, takže my jsme se zdrželi přesně tolik, kolik je třeba na prohlídnutí, vyfocení a natočení všeho důležitého, a pak už se chtěli davů turistů co nejrychleji zbavit.
Seběhli jsme zpátky krásné schodiště lemované ohromnými nágy (hady), kteří mají každou šupinku zvlášť zdobenou, sedli na motorku a jeli se podívat ještě na královské letní sídlo kus výše. Ze silnice ale palác vidět není a platit vstup se nám zde nechtělo, tak jsme se vydali pomalu nazpět. Při jízdě dolů jsme se zastavili opět na zmrzlinu – té bychom mohli sníst snad tuny:-) Další naší zastávkou (trochu delší) byl Národní park a vodopád Mon Tha Than. Turisté zde mají výborně zajištěný servis, a přesto bylo teď u vodopádu krásně klidno, nikde nikdo. Poseděli jsme u něj, dali si sváču, vyfotili se, a potom se vydali dále a výše po stezce – k dalším vodopádům. Je to asi dvoukilometrová stezka džunglí, kolem 7 vodopádů – takový Erawan nadivoko:-) Litovali jsme, že jsme se o ní nedozvěděli dříve, protože když už jsme zaplatili 200B za vstup do NP, bylo by hezké si jí celou projít. Den ale už pokročil a pochod pralesem byl docela náročný, takže jsme dali druhý a třetí vodopád, oba úžasně fotogenické. U třetího seděl dánský pár, se kterým jsme se navzájem vyfotili a dostali jsme od nich kousek melouna:-) Potom jsme se vrátili a na motorce odfrčeli do hotelu. Chvíli jsme ulevili natřeseným zadkům (a oznámili slečně v hotelu, že nám teče voda z klimatizace), a pak pokračovali dál – rozhodli jsme se totiž svézt se na vlakové nádraží zjistit, jak by nám jel zítra vlak do Bangkoku, případně ho zarezervovat, případně lístky koupit. Na první pokus jsme spoj zjistili (17:55), ale nechala jsem v hotelu kartu a byl údajně nával, takže jsme se pro kartu vrátili a lístky definitivně koupili.
Z nádraží jsme si zajeli na trh na nábřeží, který jsme během ježdění na nádraží objevili, a tam jsme se předávkovali shakem z pitahayi a melouna – MŇAM!!! Petík si ještě dal smažené kousky ryby s hranolkama a já smažené koule z kukuřice nasladko. Také jsme obdivovali neuvěřitelný výběr krásného ovoce. 3 shaky nás ale nějak zaplácly, takže se zbytkem jednoho z nich a pytlíkem kukuřičných koulí (jedna byla za 1,50B) jsme odfrčeli do hotelu, kde jsme všechno spořádali a šli spinkat.
Tento článek byl celkem přečten: 4062x
Tiskni Tisk zápisku
Počet komentářů: 11   vypsat vše | napsat nový
© 2008 glumik | XHTML 1.0 Strict | CSS 2.0 | Stránky jsou optimalizovány pro rozlišení větší jak 1000px