slon Zpět na pevninu
...aneb jak to dopadá, když se jezdí v tropické bouřce na motorce
Odesláno: 30.11.2008, 23:07:31 | Napsal(a): Anča | Místo: Praha
Proměny thajských ulic
Nejen v Ranongu jsme se přesvědčili o naprosto samostatném životě thajských měst. Jedna a táž ulice vypadá úplně jinak ráno, přes den, večer a v noci. V noci je totálně mrtvo všude, ráno se někde občas objeví nějaké stánky, spíš ale se otevřou malé obchůdky, které svůj sortiment často rozkládají i na chodník před vchodem. Přes oběd se počet stánkařů s jídlem zvětší, místní chodí hlavně do malých „bister“, kde je jídlo rychlé, levné a přitom chutné a bohaté. Odpoledne je potom už většinou trochu problém se najíst, pokud se člověk nechce spokojit s vystydlou omáčkou (náš věčný problém). No a večer to konečně všecko vyleze, všude se vaří a smaží a prodává všechno možné i nemožné. V hodně městech se na večer uzavírají kusy městských obchvatů nebo větších ulic, které se pak promění v jeden velký trh. Nejpozději o půlnoci (běžně ale dřív) už je ale zase všude ticho a mrtvo:-)
Rybářský přístav v Ranongu
Ráno jsme se vzbudili, roztáhli záclony a viděli to samé jako včera, tak jsme boj s počasím na tomto ostrově vzdali, zabalili a šli si domluvit odvoz. U recepce nejdřív seděl jenom izraelský majitel podniku, který nás považoval za blázny, že jsme včera odjezd nenahásili a myslíme si, že taxikáři se jen tak nechají vzburcovat, sednou na motorky a dojedou pro nás (myslíme si to správně), ale hlavně, že chceme mermomocí odjet v tropické bouřce, která se blíží od moře. Fakt, přes vodu se přibližovala normálně šedivá stěna lijáku, jenomže loď asi nepočká… No chvíli jsem se tam s ním dohadovala co teď a co potom, dokud jsme čekali na milou holku z recepce, než se vysprchuje, abychom mohli zaplatit a rychle vypadnout. Bohužel, díky špatnému počasí jim nefungoval terminál, takže místo úsporného placení kartou jsme byli pumpnuti o 3000B v hotovosti. Taxikáři dorazili na vteřinu přesně, kdy se spustil i liják. Můj, takový starší, byl ještě docela gentleman, odnesl mi batoh a dal mi svojí pláštěnku, takže aspoň foťák a kamera, co jsem měla přes rameno, nebyly pod přímou palbou. Nicméně batoh, přes který jsem ještě narychlo natahovala pláštěnku, otočil na motorce zády dopředu, takže můj vymakaný zádový systém hltavě sákl všechnu tu vodu dovnitř. Petík neměl pláštěnku ani na báglu, ani na sobě, jeho motorkář si jí nechal sám. Takovou průtrž jsem ale v Čechách nezažila! Jízda trvala jen 12 minut, ale byly to jedny z nejhorších 12 minut v mém životě:-) Chvílema jsem jenom seděla, skláněla hlavu a tiskla oči před bijícíma kapkama a přála si, abych se každou chvíli už probudila do nádherného, slunného dne na pláži. Nesplnilo se. Nicméně už během bláznivé jízdy přestalo skoro pršet, no prostě to nejhorší jsme si pěkně vyžrali a Izraelec se mohl radovat. Taxikáři vypadali, že je to pro ně OK, shrábli svých 70B, my rychle koupili lístky a mazali na loď.
Přišlo mi logické, že loď bude stejná, jakou jsme sem přijeli. Sice se na nich vozí místní, ale i spousta turistů. Omyl. Ta samá pojede odtud až odpoledne, musí sem nejdříve připlout z Ranongu. My jsme nasedli do téměř odjíždějící bárky, všude naložené různými pytli, krabicemi a dalšími zavazadly, většinou obalenými v igelitech a taškách. Pod chatrnou stříškou se na několika lavicích tísnilo docela dost lidí, zdaleka ale to nebyla kapacita turistického plavidla. Usadili jsme se dozadu tak, aby na nás pokud možno nepršelo a nechali si podat plastové židličky, které snad nebudou tolik vadit, když je celé promočíme od nasáklého oblečení. Pokusili jsme se najít v batozích aspoň nějaké suché kousky na převlečení (Petík triko a já mikinu), protože pod stříškou dost profukovalo a byla nám zima. No prostě z bláta do louže, navíc nevíme, co dál, zase se nám to nějak nepovedlo naplánovat:-( Dnešní plán ale postupně vykrystalizoval, jak jsme zjišťovali, co všechno je v báglech promočené – bylo to totiž skoro všechno. Po tříhodinové plavbě do Ranongu jsme se proto sebrali a podle průvodce si šli najít nějaké ubytování, kde bychom se přes zbytek dne a noc usušili a zítra že vyrazíme někam dál. Povedlo se nám to nakonec v komplexu Suta House Bungalows, tentokrát ale nikoliv v bungalovu, ale normálně v pokoji ve zděné budově. S větrákem a koupelnou na patře (sdílená s jedním dalším pokojem) nás stál 290B. Během několika minut se ale pokoj proměnil v něco nepopsatelného, co vypadalo jako prostor, ve kterém vybuchla před chvilkou bomba a rozmetala všechny krámy kolem – všude se něco sušilo, nejenom na natažené šňůře, ale na garnyžích na záclony, na opěradlech židlí, na věšákách i na rámu postele. Na posteli bylo rozložené všechno, co nevisí – časáky, mapy, apod. No prostě spoušť.
Když jsme z báglů vybalili úplně všechno, aby i samotné uschly, sebrali jsme poslední suché věci na sebe a vypravili se pro nějaký oběd a tak vůbec obhlédnout město, když už jsme tady. Koukli jsme se na denní trh, ale nějak nás tentokrát neuchvátil, tak jsme obešli několik ulic, marně hledajíc nějaké stánky s masíčky nebo něco takového. Cestou zpět jsme se stavili aspoň v 7-11 pro pití a poprvé jsme zkusili i ten jejich zázračný hambáč – obsluha na přání ohřeje mražený hamburger, dá ho do housky a zákazník si pak může sám nandat čerstvou zeleninu a omáčky. Jako rychlovka dobrý. Na pořádné jídlo jsme se ale pak zastavili v restauraci nad naším hotelem, i v lístku na něj měla reklamu, takže to prostě nějakým způsobem patřilo k sobě. Já jsem si dala smažené kuličky z krabího masa a ovocný talíř (nakrájené kousky manga a guávy) a Petík kuřecí pad thai a ještě papájový salát, který zase stál zato:-) Pomerančový džus byl buď ze sirupu nebo hodně ředěný, každopádně nic moc. Asi v půlce jídla přišla do restauračky elegantní dáma, usedla za recepci, přepočítala peníze, dala si donesený oběd a učila mladé holky, jak nás správně obsluhovat, takže jsme třeba po dopití automaticky dostali ještě skleničku vody (možná i víc než jednu), kterou nalévala ona a přitom jim o tom povídala:-) Nadlábli jsme se ale parádně a za hodně dobré ceny a odvalili se jen o pár metrů níž do pokoje. Zaplatili jsme si 100B za internet na 24 hodin a zbytek odpoledne strávili na síti, posíláním fotek a dopisováním článků.
Večer jsme se rozhodli, že nemůžem vynechat návštěvu night marketu a vyrazili přes celé město k řece. Najednou bylo i na těch ulicích nějak víc stánků než přes den:-) Ovšem to, co nás čekalo na nábřeží, jsme ani zdaleka nečekali. Nejméně dva kilometry uzavřené silnice se táhly stánky se vším možným, nejdřív byla sekce jídla, potom hraček, následovaly hadry a nakonec dřevěný nábytek:-) Zhruba ve třetině bylo velké pódium a před ním i nějaké ty židličky. No prostě začaly už naplno oslavy Loi Krathongu, druhého největšího thajského svátku, o kterém se více zmíním v dalším zápise, protože další den jeho oslavy vyvrcholily tradičním pouštěním květinových krathongů na vodní hladiny v celé zemi. Nicméně ve většině měst se slaví několik dní a myslíme si, že i díky němu byl večerní trh v Ranongu opravdu rozsáhlou přehlídkou thajských lákadel. Taky to zase dopadlo tak, že jsme si nedali k jídlu nic pořádného, ale futrovali různé malé dobrůtky – masíčka na špejli, sladké jakoby koláčky, párečky na špejli, a tak. Jenom k těm kobylkám a červíkům, kterých se tu prodávalo haldy, jsme odvahu nesebrali:-) Když jsme se cítili napapaní a napojení, usedli jsme na obrubník u podia a chvíli sledovali klání malých missek. Na Thajkách se věk obecně poznává dost blbě, ale těmhle malým slečnám určitě nebylo víc jak 10 let, podle mě spíš míň, a promenovaly se tam, vyšňořené, jako pravé královny krásy. V jedné z pauz v „miss programu“ malé holčiny tancovaly tradiční thajské tance a to bylo moc pěkné a vůbec nevadilo, že občas některá nedotáhla pohyb, nebo že nebyly úplně na vteřinu sladěné. Zkrátka úžasná podívaná a zase o zážitek víc. Jenomže mi zrovna vypověděla kamera službu, zahlásila kondenzované páry - pozůstatek ranního lijáku a odmítla dále spolupracovat.
Až někdy kolem desáté hodiny se pomalu začneme ubírat zpět do hotelu, ovšem ruch za našimi zády zdaleka neutichá. V hotelu sbalíme suché svršky, resp. spíš je nahromadíme na jednom místě, mrknem na moment na net a jdeme spát.

Vytisknuto ze stránek thajsko08.cancak.net 29.09.2020, 15:42:06 . Všechna práva vyhrazena
Tento článek byl celkem přečten: 3189x
Tiskni Tisk zápisku
Počet komentářů: 0   vypsat vše | napsat nový
© 2008 glumik | XHTML 1.0 Strict | CSS 2.0 | Stránky jsou optimalizovány pro rozlišení větší jak 1000px