slon Přesun do Phang Nga a oslava Loi Krathongu
...aneb jak se jede bouřkou pro změnu autobusem a jak se slaví Loi Krathong, druhý největší thajský svátek
Odesláno: 19.12.2008, 00:32:53 | Napsal(a): Anča | Místo: Praha
Loi Krathong
Už jsem toho hodně zmínila v samotném článku, ale abych to tak nějak shrnula....(beru si na pomoc formula průvodce:-)
Loi Krathong, nebo-li svátek světel, který je asi druhým největším thajským svátkem (a to je co říct, protože v Thajsku je snad každý týden nějaká svátek:-), se slaví při úplňku dvanáctého lunárního měsíce (konec října, začátek listopadu) ku příležitosti konce období dešťů. Jelikož řeky, klongy a vůbec veškeré vodstvo je tou dobou bohaté, nejčastěji se pouštějí po vodě věnečky z banánových listů zdobené květy, svíčkami a vonnými tyčinkami. Jsou prosbou a díkem Matce všech vod, Mae Khong Kha.
Údajně jedna z nejhezčích podívaných je to v Sukhotaji, kde se košíčky vypouštějí na jezírka mezi speciálně osvětlenými ruinami středověkého města a celá oslava je doprovázena mohutnou světelnou show. Na severu země je potom populární pouštět do vzduchu lampionky, které vydrží stoupat asi až dokud jim nezhasne svíčka:-)

Svátek vznikl právě ve staré Sukhotaji (prvním hlavním městě Thajska - totiž Siamu), když manželka sukhotajského krále obnovila prastará bráhmanský zvyk uctívání bohyně vodstva a začala s tradicí pouštění krathongu po lotosovém jezírku.
Osvětlený lotosový květ
Ráno jsme vstali relativně včas, zabalili kompletně vyházené batohy, což nám zabralo nemalou chvíli, a vyrazili na autobusové nádraží, abychom se zase posunuli kousek dál. Nedaleko trhu, kde to včera žilo jak nikde jinde, ale teď tu jen občas projelo auto, jsme potkali slona s jeho páníčky, asi se vracející z noční směny:-) Na nádraží jsme byli před 10 a ještě něž jsme vešli přímo na „parkoviště“ autobusů, odchytávali nás chlapíci do autobusu zaparkovaného na kraji hlavní ulice. Název města Phang Nga, kam jsme mířili, jsme vyslovovali asi moc po evropsku, takže nejdřív jsme si nerozuměli, ale když jsme to my i oni několikrát zopakovali, tak to začalo znít stejně a bylo jasné, kam jedeme, a že to bude tímto autobusem. Nestěžovali jsme si, byl klimatizovaný a celkem pohodlný, dohromady nás stál 340B. Jeli jsme 5 hodin naprosto úžasnou krajinou. Všude kolem docela hustá džungle, dost často do kopce a z kopce, několikrát měl autobus opravdu co dělat, aby vyfuněl. Moře se nám postupně ztratilo z dohledu, přeci jen jsme zamířili více do vnitrozemí…
Postupně se před námi začaly objevovat skály naprosto neuvěřitelných tvarů, a to už jsme vystupovali. „Autobusák“ v Phang Nga je v podstatě jen takové obratiště lemované cestovkami, takže jen co jsme popadli svoje batohy a ještě se ani nestihli rozkoukat, už nás táhla sympatická mladá paní (nebo slečna) do kanceláře Sayan (se slovy „We have information for you.“). Hlavní atrakcí tohoto města jsou výlety na long tail boats na moře, mezi ostrovy v zálivu Phang Nga, takže jsme si nejprve vyslechli celou nabídku výletů, nicméně potom nám byly ukázány i fotky několika zdejších hotelů a něco o nich povězeno. Vydali jsme se tedy podle instrukcí pár desítek metrů k hotelům. Dali jsme nakonec na doporučení slečny, namísto hotelu vyhlédnutého v průvodci, a ubytovali se v hotelu Ratanapong. Musím říct, že ze všech našich ubytování bylo toto asi nejméně komfortní, nicméně pořád s balkonem, koupelnou na pokoji, větrákem a televizí:-) Stálo to tuším 250B na noc a je fakt, že ze začátku jsme čekala, kdy z mnoha spár v dřevěné podlaze i stropu něco vyleze se na nás podívat, ale vážně se nic takového nekonalo. Výhled z balkonu u pokoje byl do ulice, ale z balkonu na chodbě jsme koukali na fantastické skály za městem, večer nám pak oplácel upřený pohled obrovský, zářící měsíc.
Paní recepční byla tak středního věku, děsně ukecaná, i když ne všechno rozumějící (to bylo vzájemné) a jako všichni Thajci neustále vysmátá. S cestovkou Sayan byla evidentně domluvená, protože i tady bylo možné si koupit výlet, což jsme taky nakonec udělali. Zvolili jsme variantu za 800B na osobu, tuším, tedy celodenní výlet s obhlédnutím meandrů, několika známých ostrovů, obědem, koupáním a návštěvou muslimské, rybářské vesnice, postavené na kůlech. Odjezd od hotelu 8:30, návrat 17:30.
Po zařízení zítřejšího programu jsme se vydali na obhlídku města. Respektive abych to uvedla na pravou míru, tak jsme se nalézali v podstatě na konci dlouhého městečka táhnoucího se několik kilometrů podél jedné silnice, takže jsme šli omrknout naše bezprostřední okolí. Ještě jsem zapomněla zmínit jeden veledůležitý fakt, a sice že už od příjezdu jsme se po několika dnech s libostí vyhřívali na SLUNÍČKU!!! Sice občas zalezlo za mrak, ale pořád to bylo suverénně nejhezčí počasí za posledních několik dní.
Několika uličkami jsme se dostali na ulici podél řeky, která už byla ale zavřená a pomalu se na ní začínaly rozkládat stánky se všemožným zbožím, teď hlavně jídlem. Večer tu asi bude živo, neboť právě dnes vrcholí svátek Loi Krathong. Prošli jsme se pomalu vznikajícím trho-bulvárem, a jelikož bylo dost času, vrátili jsme se ještě na chvíli do hotelu, samozřejmě se zastávkou v 7-11, ale jako již poučení cestovatelé jsme si nedali nic velkého – večer na trhu budeme mít co dělat, abychom zvládli ochutnat všechno, co se nám bude líbit.
A přesně tak to bylo….kolem šesté jsme se hodili do gala a vyrazili na tu slávu:-) Za tu cca hodinu, na kterou jsme odešli, se to tu změnilo k nepoznání. Stánků a různých obchůdků přibylo naprosto neuvěřitelným způsobem, po volném místě, kde se předtím dalo občas projít, nebylo ani památky. Všude byl stánek, nebo stolek s jedícími lidmi, nebo se něco vařilo nebo lidi chodili. Na velkém pódiu probíhal večerní program, hlavně volba „velké“ miss – jakože se mi obecně líběj spíš chlapi, tak musím uznat, že i obyčejně krásné Thajky, když se ještě učešou, namalujou a oblíknou do těch rób, jsou úplné princezny. Ne, královny….královny, jsou to, Marfuško:-)
Nábřeží řeky bylo celé lemované hořícími loučemi a v podstatě od pódia k řece vedla ještě více ozářená cesta. Tudy se ubírala většina lidí poslat na řeku své krathongy – věnečky z čistě přírodních materiálů, hlavně banánových listů a nejrůznějších květů – a s nimi i své hříchy a starosti. Když se zadařilo, tak i na krathonzích hořely svíčky a vonné tyčinky, ale bohužel ten večer docela foukalo, takže světýlka rychle zhasínala. Krathongy si hodně lidí vyrábí samo doma, ale na tržišti se daly buď také vyrobit, nebo koupit už hotové. Viděli jsme prodávat i krathongy z jídla – vypadalo to jako toastový chleba, ale výsledný efekt nebyl špatný:-) Ani my jsme neodolali a jeden koupený krathong poslali, snad od nás odnese všechny problémy…Když jsme půlku večera seděli na velkých kamenných stupních nebo přímo na písku u řeky a pozorovali desítky a stovky uplývajících květinových lodiček, byl to jeden z těch nezapomenutelných cestovatelských zážitků, kdy se člověk na chvíli úplně zastaví a nechá se pohltit a okouzlit sílou okamžiku. Takhle jsem se zatím cítila jen párkrát, třeba když jsem poprvé seděla před osvícenou Modrou mešitou, pozorovala východ slunce na Nemrut Dagi nebo těsně pod Pietro Sulem v rumunském pohoří Rodna a pokaždé je to k nezaplacení. Hrozně jsem se těšila, když jsem zjistila, že tenhle nádherný svátek v Thajsku zažijeme, a moje očekávání byla rozhodně naplněna:-)
No ale vraťme se zpět na zem:-) V okolí pódia a nábřeží vyrostla během asi půlhodiny fantastická výstava obrovských krathongů, na kterých dlouho pracovaly nejrůznější kolektivy místních obyvatel. Opravdu úžasná podívaná, lépe ocenitelná spíše z fotek;-)
Kromě těchto estetických zážitků pro nás samozřejmě bylo hlavní atrakcí jídlo – to v Thajsku snad ani jinak nejde a konec konců, ve které zemi se svátky neslaví jídlem? Tady byla ale nabídka opravdu tak pestrá, že jsme nejdříve jenom chodili s vyvalenýma očima a snažili se to nějak pobrat, a teprve pak se pustili do ochutnávek. Masa na špejli, párečky v těstíčku taky na špejli, fritované kusy kuřete, grilovaná ryba, samozřejmě ovoce na kousky a výýýýborné pečené kaštany. Hlavně za takové ceny, na které rozhodně z vánočního Staroměstského náměstí zvyklí nejsme:-) Jenom do těch kobylek a červíků se nám moc nechtělo:-)
Když jsme pak ještě chvíli v sedě, na židličkách, sledovali promenády missek, začaly se občas objevovat další „krathongy“ – létající lampióny. Sem tam nějaký vyletěl nad hlavy lidí a stoupal pořád výš a výš a svíčka v něm stále plápolala – byly vidět vážně dlouho. Jeden se ale zasekl o natažené dráty a shořel:-(
Tak jako tak, byl to po všech stránkách povedený večer a jsem ráda, že jsme poznali další, významnou stránku thajské kultury.
Když jsme se pak plni dojmů vrátili do hotelu, domluvili jsme si ještě na zítra půjčení motorky (na tom, jestli je v ceně 200B nějaké povinné ručení jsme se nedokázali s paní domluvit, na všechno tvrdila, že kdyby byl problém, tak ona si to s policajtka vyřídí), pokochali se fantastickým pohledem z balkonu na veliký úplněk nad siluetami skal, a pak vytuhli jak špalci.
Tento článek byl celkem přečten: 8698x
Tiskni Tisk zápisku
Počet komentářů: 0   vypsat vše | napsat nový

Zde můžete vložit komentář:

Jméno:
Nadpis/titulek:
Email:
WWW:
Text příspěvku:
Kolik je tři plus dva? (číslo):


© 2008 glumik | XHTML 1.0 Strict | CSS 2.0 | Stránky jsou optimalizovány pro rozlišení větší jak 1000px