Budíček v 5 hodin jsme zvládli, i ten autobus ve třičtvrtě na 6 jsme stihli, v něm nás už čekala Barča, která nás jela doprovodit na letiště. Dvě hodiny jsme si poseděli v hale, mezitím se odbavili a zacheck-inovali (bágly jsme si sami obalili folií). Taky jsem si za 5Kč koupila pytlík na krém na opalování a čočky, ale 200 ml krému mi neprošlo. Faktor 30 v čudu:-( Před 8 jsme se rozloučili s Bárou, prošli celní kontrolou, omrkli duty free shopy a absolvovali i bezpečnostní prohlídku (její výsledek viz výše). Ještě chvilka čekání a už nás lifrují "rukávem" do letadla, které vypadá trošku pochybně. Vzlet nese Petík statečně a je nadšený, ale mně je hrozně a ven se podívám až když srovnáváme výšku. Všude je mlha, nebo spíše mraky, jednolitá, bílá, přelévající se vrstva. Sem tam se protrhne,hlavně nad většíma kopečkama, ale to spíš až na Slovensku (Vysoké Tatry, lehce poznatelné, jsme viděli nádherně). Po chvilce letu jsme dostali tácek s obloženou houstičkou (sýr, okurka), něčím, co vypadalo jako turecká bábovička, ale byly to dvě mňam mňam sušenky, a potom kelímek s ubrouskem, příborem a cukrem. Vzápětí se roznášelo studené pití. Dali jsme si výborný, ukrajinský džus a při dalším roznosu ještě kafe (nebo byl na výběr čaj. Let trval necelé dvě hodiny, byl bez problémů a pohodlný a přistání snad až překvapivě hladké (alespoň pro mě, když jsem při každém otřesu čekala pád letadla).
Od letadla nás tentokrát odvezl autobus, jelikož jsme se necpali do první skupiny, hověli jsme si v poloprázdném, druhém busu. V hale nás chodbičkou „Tranzit“ navedli rovnou k bezpečnostní prohlídce, kde už vyndaváme z batůžku opravdu jen elektroniku. Dostáváme se do velké čekací haly, na tabuli bliká, že let do Bangkoku změnil gate, ale zatím jsou z tohoto gatu pouštěni cestující do Istanbulu. Došli jsme si tedy na záchod, omrkli celou halu i další, vedlejší, pak prošli kontrolou u gatu a ještě asi 15 minut čekali, až se dveře opravdu otevřou, a krátili si čas sledováním a komentováním našich spolucestujících. K velkému éru nás opět dovezl bus, dovnitř se pouštělo po částech, takže jsme měli čas se s letadlem vyfotit v celé jeho kráse. Obrovská 767 bylo jiné kafe než ten mrňous 737 z Prahy. Anglicky jsme byli odnavigováni na naše místa, za jejichž výběr se musím pochválit – máme 2. řadu v economy class, 2 řady před křídlem. Po usazení nás od business class oddělili závěsy, abychom jim nezáviděli – ať už jim tam ale dávali cokoli, tak rozdíl cca 50 000 Kč v ceně letenky mě rozhodně nemrzí. Vzlet byl tentokrát v pohodě, v tomhle velkém letadle skoro nebylo cítit, že jsme se odlepili od země. Hned před sebou máme obrazovku, kde nám nejdříve promítli bezpečnostní instruktáž (UA, AJ), pak chvíli Dobu ledovou, ale to se nějak nezdařilo, hlavně ale celou dobu sledujeme mapku s vyznačenou trasou a polohou letadla, pak spoustu různých časů (přílet, doba cesty,...) a výšku (stále kolem 10 000m, nejvíce bylo 11778m), rychlost (880 – 950km/h) a venkovní teplotu (nejvýše bylo -53°C). Krajina celkem pěkná, pokud je na ní vidět, jinak všude bílé mraky, od Kaspického moře potom černé.
Občerstvení dostáváme bulku + máslo, oběd (rýže + kuřecí nebo file, fazolky nebo hrášek), džus a čaj. Jo a zas ty dobrý sušenky:-)
Ve čvrt na 6 kyjevského času zapadá sluníčko a vychází první hvězdy. Jak u vytržení zíráme na osvětlená ázerbajdžánská, pákistánská, indická a další města. Vypadalo to jako když nastříkám tričko savem:-) Také řešíme ten šílený časový posun – v době, kdy bychom měli dostat večeři, tzn. českého času asi 20 hodin, tak tady budou +-2 ráno. A to přece není čas večeře!!!:-) Během zbytku letu jsme chvílemi pospávali, sledovali upřeně monitor a občas města pod sebou. Nad Himaláji jsme se vznesli téměř do 12km a už tam zůstali. K večeři jsme dostali něco jako palačinku skoro bez chuti, s párkem a naloženou zeleninou, k tomu bramborový salát na kyselo, pár kousků ananasu a studené a teplé pití. Kromě tohoto, jsme neměli k pití vůbec nic a začínali jsme z toho šílet. Snědli jsme aspoň jedny gumové bonbonky z vlastních zásob. Jen jednou, asi hodinu cesty před Bangkokem, jsme nad mořem chytli turbulence, trošku to s náma poházelo a mírně vychýlilo z kurzu, pan pilot to ale brzy srovnal a letělo se dál.
Ve 3 ráno místního času (v Čechách asi 11 večer) jsme začali klesat, ale tak šikovně, že to opět skoro nebylo cítit. Neuvěřitelně rozlehlý Bagkok pod námi zářil jako miliony malých drahokamů. Jak jsme klesali, začali jsme rozpoznávat ohromné bulváry (řekla bych téměř něco ve stylu amerických highways). Chvíli jsme se vznášeli nad městem, rychlost ale neklesala pod 400km/h, a pak jsme konečně přistáli na obrovitánském, novém a moderním letišti Suvarnabhurmi. A tak jsme to přežili, uff!